Místo pití chodím do lesa

Rozhovor s 35letým Martinem Vás zavede do světa depresí, léků, problémů v partnerských vztazích a hlavně do světa alkoholu. Jak se s tím vším Martin vypořádal? Co mu pomohlo změnit to? Jak se mu teď daří?

Pozn. aut.: Jelikož si dotazovaný přál zůstat v anonymitě, neuvidíte tu jeho tvář ani nepoznáte jeho pravé jméno. O to otevřeněji však dává nahlédnout do temných zákoutí své duše a poodhaluje vnitřní pohnutky najít opět sám sebe a vzít život do vlastních rukou.

Martine, ty jsi v současné době abstinent, alkohol vůbec nepiješ. Jaký máš teď k němu vztah?

Snažím se nemít žádný. Dříve jsem měl více než vřelý, teď se jej snažím neřešit. Podle mě nemá smysl se jím příliš zaobírat, pořád na něj myslet, ať už v dobrém nebo špatném, tak či tak pak ovládá mysl a zatemňuje rozum. Jsou to tři roky, co jsem si řekl, že přestanu pít.

Měl jsi během těch tří let nějaké slabší chvilky, kdy ses třeba chtěl napít nebo se i napil? 

Bohužel jsem se střídavě k alkoholu vracel. Naposledy jsem se napil přibližně před rokem. Od té doby již chválabohu ne.

A přišel jsi na to, co obvykle bývá příčinou těch návratů?

Nebylo to jednoduché se alkoholu úplně vzdát. Odmala mám deprese, od 18 let kvůli tomu chodím k psychiatryni, s přestávkami vlastně doteď. Beru antidepresiva. Alkohol mi při těch depresích krátkodobě pomáhal, dlouhodobě ale samozřejmě škodil. Takže když se mi deprese zhoršily, sáhl jsem po lahvi. Teď už vím, že mi to opravdu mnohem víc uškodilo.

Jak ty tvoje deprese vlastně vypadají?

Většina lidi, co to nezažila, si myslí, ze je to “jen” špatná nálada. U mě se tento příznak vyskytuje spíše méně a převažují jiné, skryté příznaky. Zejména až rizikové hazardování se zdravím. Proto mám takovou náchylnost k rizikovému chování, užívaní návykových látek, ale také třeba riskantnímu řízení. Také nezvládám moc myslet na budoucnost a pod vlivem emocí říkám a dělám to, kde by se asi ostatní zarazili. Díky psycholožce jsem tento svůj problém alespoň poznal a teď se ho snažím trošku ukočírovat.

Můžeš to mně a čtenářům přiblížit na nějaké konkrétní situaci?

Stávalo se mi, ze jsem nadřízenému v afektu řekl, co si myslím, aniž bych myslel na budoucnost. U těch návykových látek jsem několikrát šel až za hranu užití, kdy jsem kvůli kombinaci alkoholu a léků dostal epileptický záchvat. Jednou jsem byl sám doma, dal si příliš mnoho léků, zapil je alkoholem a dostal záchvat, na který si nepamatuji. Když jsem se vzbudil, zjistil jsem, že jsem si zubama strhal kůži ze zápěstí. Takže moje deprese se málokdy projeví špatnou náladou, spíše jejím silným kolísáním. Pokud jsem v té fázi dole, dělal jsem hodně nebezpečné věci. Naopak pokud jsem v excitované fázi, tak nemusím spát, všechno zvládám, v práci dosahuji enormních výsledků, známí se mě kolikrát ptali, jestli na něčem “nejedu”. Ale nejel, jen se takto moje deprese projevovaly. Po těchto fázích přicházely ty depresivní, kdy jsem sahal po lahvi nebo lécích.

Co ti v takových chvílích pomáhá, abys po těchto berličkách nesáhl?

Teď, když jsem pod medikací, tak se moje stavy uklidnily a již nedochází k takovým výkyvům. Jsou to právě ty vzpomínky, které mám jako výstrahu, abych se k alkoholu nevracel. Pomáhá mi vždy vzpomenout si na ty špatné chvilky, které po napití vždy byly a na to, jak jsem si v tu dobu říkal „ty hlupáku, už nikdy nepij a když tě to napadne, vzpomeň si, jak ti je teď“. Jinak co mi opravdu na deprese moc pomáhá, je přítomnost zvířat. Všechny zvířata miluji, nejvíc ze všeho psy. Máme doma dva, k tomu ještě tři želvy a dvě korely. Zvířata mi pomohla překonat to nejhorší období, když jsem byl sám.

Martine, když se teď vrátíme v čase na úplný začátek tvého příběhu… jaké byly tvoje první zkušenosti s alkoholem?

První ovlivnění alkoholem si pamatuji někdy kolem 10 let, když mi rodiče dovolili vypít celou sklenici sektu. Rodiče mají kladný vztah k alkoholu a v podstatě mě k pití vedli. Razili teorii, že když budu pod kontrolou pít, tak je to lepší, než přísný zákaz až do 18, kdy bych se pak mohl utrhnout z řetězu. U mě to ale dobrý přístup nebyl. V 16 mi již sami alkohol nabízeli a kupovali. A nabízejí dodnes, i když ví, že s ním mám problém.

Pátral jsi ve své rodině, jestli někdo z tvých příbuzných neměl s pitím problém?

Můj děda byl těžký alkoholik, léčil se v Červeném Dvoře. Léčbu tehdy nedokončil, ale bylo to pro něj tak strašné, že už pak opravdu nikdy nepil. Já si to moc nepamatuji, naši mě od něj drželi dál, ale vzpomínám si ještě, jak mi s hrdostí ukazoval nealko pivo. To ho k tomu ale zase vracelo, takže pak nepil ani to a do smrti se nenapil, aspoň co víme.

A jak to bylo s tebou dál?

Na střední škole se samozřejmě pilo hodně, žádná párty nemohla být bez alkoholu. Většinou jsem se opíjel do silné opilosti. Naštěstí se mi nikdy nic vážného nestalo, což mi také dodávalo odvahy.

Pořád jsem si namlouval, že je to studentský život, že to k tomu patří a že až budu starší, sám přestanu a přestane mě to bavit. Ale už tenkrát jsem někde vzadu tušil, že není všechno v pořádku.

Na vysoké to bylo stejné, možná ještě horší, protože jsem pil i doma. Bydlel jsem v té době sám. Navíc mi vůbec nepomáhala moje tehdejší partnerka, která byla psychicky nemocná a v podstatě tyranizovala svoje blízké včetně mě. V té době jsem to ale neviděl, byl jsem zamilovaný a omlouval ji a tím i svoje pití.

Co se dělo potom?

Poté jsem se dostal k lékům na předpis na uklidnění, které jsem si kupoval na internetu. Ty mi na nějaký čas nahradily alkohol, ale samozřejmě moje problémy se tím ještě prohloubily. Léky a expartnerka mě dovedly až do Bohnic na detox. Můj vztah v té době již hodně skřípal a po mém odchodu z Bohnic jsem v sobě našel sílu partnerku opustit. Naštěstí jsem brzy potkal novou ženu, z níž se vyklubala moje nynější manželka a s ní jsem svoje problémy překonal. To trvalo asi tři roky, pak se deprese začaly vracet a s nimi i alkohol.

Jak vypadal takový tvůj typický den v době, kdys intenzivně pil? 

Můj ideál byla dovolená, kdy jsem ten den nemusel do práce, pustil jsem si film a u něj jsem popíjel. Většinou jsem vypil půl litru tvrdého a k tomu nějaká piva. Pil jsem do usnutí. Považoval jsem to tehdy za parádní trávení volného času.

Kdy sis uvědomil, že je tvoje pití “přes čáru”, že se prostě vymklo tvé kontrole a už to nezvládáš?  

Já to tušil už dlouho, mám celkem silnou sebereflexi, jen jsem si vše nějak zdůvodňoval, omlouval. Jednou že je to těžké v práci, jindy jsem se s někým pohádal, dneska je grilovačka…

Že mám problém, jsem si uvědomil ve chvíli, kdy jsem se probudil s kocovinou ráno, řekl si, že si dám pár dní pokoj, ale už odpoledne jsem si kupoval pivo.

A taky když jsem si promítl zpětně hádky, neshody a problémy s manželkou a zjistil jsem, že se všechny týkají alkoholu nebo jsem byl při nich opilý.

A najednou jsem se zarazil a uvědomil si, že mě v podstatě kromě alkoholu nic jiného nezajímá a zabírá velké množství mé myšlenkové kapacity. Prostě jsem na něj pořád myslel a řešil jak a proč se napít.

Jak dlouho to od té doby trvalo do chvíle, kdys to začal fakt řešit? Spousta lidí si asi uvědomuje, že má s pitím problém a ví, že by to měli řešit, ale z nějakého důvodu to pořád odkládají…  

To je právě jedna z těch klasických omluv. Začnu zítra, od zítra nepiju, zítra zavolám a objednám se do nějaké poradny… Ale vždy se najde důvod, proč to odsunout.

Já to začal řešit ve chvíli, kdy moje manželka plakala a byla nešťastná. Objednal jsem se tehdy k psychiatrovi, který se specializuje na léčbu závislostí a ten mi doporučil skupinovou terapii. Začal jsem docházet do poradenského centra na terapeutické skupiny pro lidi závislé na alkoholu. Chodil jsem tam něco přes rok. Vyhovoval mi jejich přístup, byl takový lidský a chápavý. Hodně mi to pomohlo. Hlavně jsem viděl, jak jsou závislí lidé podobní. Měli ty stejné myšlenky, omluvy, chutě… Taky mě překvapilo, jak to nejsou žádné trosky z pod mostu, ale většinou chytří, úspěšní lidé, kteří ve svém životě něco nezvládli. Nepřipadal jsem si mezi nimi aspoň tak špatně. Po ukončení léčby ve skupině jsem začal chodit k psycholožce na individuální psychoterapii, kam chodím doteď.

Co dalšího ti ještě pomohlo s pitím přestat?

Nejvíc mi pomohla moje žena, která za mnou vždy stála, sama přestala pít, aby doma nic nebylo a nedráždila mě. Také ta terapie. Tam jsem zjistil, že musím hlavně řešit svůj primární problém, to jsou u mě ty deprese, a pak se mohu uzdravit i jinak.

Nejvíc jsem si ale musel pomoci sám. Hodně jsem nad sebou uvažoval, přemítal, představoval si, jaká bude budoucnost, když budu pokračovat dál.

Poslední a velký impulz byl, když jsem začal docházet k psycholožce, která mi hned na prvním sezení řekla, že teď je mi 33 a jestli budu takhle ještě pokračovat nějaký rok nebo dva, už se z toho sám nedostanu a buď skončím v léčebně, nebo úplně. Pak mi taky pomohlo si najít jinou, ne tak škodlivou neřest. Pro mě je to vapování elektronických cigaret, kouření doutníků nebo dýmky. Není to ideální, ale pořád lepší než alkohol nebo běžné cigarety.

Jaká byla vlastně tvoje motivace k abstinenci? Zmiňoval jsi strach z toho, jak to bude dál. Bylo tam ještě něco dalšího, kvůli čemu jsi s pitím seknul?

Motivace je samozřejmě hlavně žít svůj život, kde já budu svým pánem, ne alkohol.

Mám obrovské štěstí, kde jsem se narodil, že mám co jíst, kde spát, kolem sebe spoustu fajn lidí, manželku kterou miluji, prostě všechny předpoklady k tomu, mít se dobře a přitom bych svůj život tak lehce zahodil a vyměnil za pár chvil v opilosti, které si budu pamatovat, a spoustu času, který si ani nepamatuju. To je hrozné promarnění!

Změnil jsi kromě samotného nepití ve svém životě ještě něco dalšího?

Hodně jsem začal chodit do přírody, ta mě vždycky dokáže parádně uklidnit a zrelaxovat. Díky tomu jsem zhubnul, vyklidnil se a celkově „rozzářil“.

Nedávno jsem slyšel, že strávit den v lese je jako jít na kafe s Bohem. Taky to tak vidím.

Vím, že jsi také zkoušel pít kontrolovaně (tzn. určit si kolik a jak často toho vypiješ). Jak ti to fungovalo?

Po tom, co jsem přestal docházet na skupinovou terapii, protože mi již nic nového nedávala, jsem pár týdnů zkoušel pít kontrolovaně. Ale nešlo to. Pár dní jsem vydržel si koupit jen jedno, dvě piva, ale ten třetí už to byla 4litrová PETka. Nemělo to smysl, jen by mě to dráždilo. Pořád jsem tu „slinu“ cítil.

Takže jsi zjistil, že kontrolované pití není pro tebe a musíš přestat pít úplně… Co ti teď na abstinování vyhovuje? 

Mám čistou hlavu každé ráno, v práci se mi daří, mám spoustu energie, budím se svěží. Mám najednou spoustu jiných zájmů, hodně čtu, ale hlavně jsem sám sebou.

A co tvé okolí, jak reagovali tví blízcí na tu změnu, žes přestal pít? 

Samozřejmě se vyptávali. Považuji svoje důvody za osobní, takže jsem jen řekl, že beru léky (beru antidepresiva, ale to až posledního půl roku) a víc jsem to nerozváděl. Celkem to vzali. Rodiče mi pořád alkohol nabízeli, ale dařilo se mi ho odmítat. Kupodivu zjišťuji, že svým chováním ovlivňuji i své kamarády a kolikrát místo na pivo jdeme do lesa na procházku nebo někam na túru, pod širák, na výstavu a podobně.

Předpokládám, že se ti Martine čas od času stane, že ti někdo, kdo tě třeba moc nezná a neví, že abstinuješ, alkohol nabídne. Co lidem říkáš, když ti ho nabízí? 

“Nemůžu – beru léky.” Víc není třeba říkat, a když to řekneš jednou a důrazně, tak i silně opilý člověk většinou dá pokoj. Nesmíš zaváhat. Teď to říkám naprosto automaticky a už nad tím ani nemusím přemýšlet. O to je to pak jednodušší, nehlodá mě nic v hlavě a nenabádá to „pro jednou“ porušit.

Všichni lidi kolem tebe určitě abstinenti nejsou. Jaké to pro tebe je, být ve společnosti, kde ostatní pijí? 

Akce primárně zaměřené na alkohol jako jsou degustace vín, pivní slavnosti atp. nenavštěvuji. A jinak mi to nevadí. Já si vychutnám čaj, limonádu, džus, dýmku, doutník.

Je Martine něco, co bys chtěl vzkázat lidem, kteří pijí přes míru a zvažují s tím něco dělat?

O každý den, o který odsunete přestat pít, to bude horší a těžší. Opravdu se to dá, ale je nutné to udělat co nejdřív. A klidně využijte pomoc lékařů, center, poraden a podobně. Oni vás neukousnou a nebudou si myslet nic špatného.

Děkuji ti moc za rozhovor a držím palce, ať se ti dál daří žít s čistou hlavou.

Anna Nohýnková
Jsem zkušená odbornice na léčbu závislostí. Ukazuji lidem, jak ovládnout své nezdravé návyky, aby mohli žít svobodně tím, co mají rádi. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.