Den s kocovinou vyhazuju do koše

1. ze série inspirativních rozhovorů s lidmi, kteří se sami z nějakého důvodu rozhodli nepít alkohol

Chtěla bych vám dnes představit Světlanu – manželku, matku dvou dětí, instruktorku cvičení pánevního dna, volejbalistku, ochránkyni přírody, ale i dlouholetou ovovegetariánku a abstinentku. A právě kvůli tomu posledně zmíněnému jsem ji pozvala k tomuto rozhovoru. 

Světlanko, co tě znám, vím, že nepiješ alkohol. Když už, tak tě maximálně vidím svátečně pít nealko pivo. Vím jen, že to je tvé osobní rozhodnutí, ale nevím, co je za tím… Jaký máš k vynechání alkoholu ze svého života důvod? 

Momentálně abstinuju kvůli tomu, že se mi nelíbí, jaký má na mě alkohol vliv. Vyloženě nesnáším den po tom, co něco vypiju a beru to z mé strany, jako bych si nevážila času, který tu můžu prožívat a vyhazuju den s kocovinou do koše. Vnímám na sobě, že jsem celkově víc depresivní, i když alkohol vyprchá. Když dám na misky vah, co mi přináší pozitivního a negativního, tak negativní prostě převažuje o dost.

Kdybys měla vypíchnout takové ty nejdůležitější důvody, co ti na “nepití” vlastně tolik vyhovuje, co by to bylo? 

  • Nulová kocovina a v tom případě neplýtvání časem.
  • Menší sklony k depresivnosti.
  • Větší kontrola nad svým tělem a svým mozkem. 

Jak dlouho už vlastně žiješ bez alkoholu? 

Přestala jsem pít v roce 2010. Před rokem jsem opět začala a teď od začátku tohoto roku zase nepiju.

Tak to už je fakt dlouhá doba. Můžeš prozradit, proč ta pauza?

Začalo to plíživě necelé dva roky po druhém porodu, kdy jsem už viděla konec kojení a doby, kdy jsou na mě děti nějakým výrazným způsobem závislé. Mohla jsem jít zas po několika letech večer ven. Cítila jsem se svobodnější a tu radost ze společnosti jsem začala podporovat alkoholem. Nejdřív jsem pila málo, takže druhý den to na mě nemělo větší vliv než když se špatně vyspím. Postupně jsem nenápadně pila víc a víc, ani jsem si toho sama nevšimla. A pak to zas přišlo – ten marný jedovatý stav druhý den. 

A nechybí ti to teď někdy – ať už alkohol jako nápoj, pro tu chuť, nebo ten stav alkoholového opojení?

Chybí tak, že na něj někdy mám hodně velkou chuť, ale pak vždycky zjistím, že je to kvůli nějakému stresu nebo celkově psychickému stavu, ve kterém se nacházím. Nechybí mi to překvapivě na akcích, že bych si řekla: “Hm, ostatní tu pijou a já si nemůžu dát.” Takhle to v sobě nemám.

Nedávám si tam to slovo nemůžu, ale prostě nechci a proto je mi jedno, kolik lidí kolem mě pije.

Je mi jich spíš druhý den hodně líto a víc a víc se utvrzuju v tom, že to má smysl a že jsem na správný cestě. 

Mělas to dřív s alkoholem jinak než dnes? Zajímal by mě ten vývoj, jak jsi dospěla do současného bodu. 

Jasně. Měla. S alkoholem jsem experimentovala asi od patnácti. Možná trochu dřív, teď si nejsem jistá. Kolem jednadvaceti jsem pila asi nejvíc. Hrála jsem na baskytaru v kapele na malé vesnici. Pilo se tam vlastně na každém našem vystoupení. A v té vesnici se prostě pilo na všech akcích. I ve své rodině jsem viděla, že se pije vždycky na všech setkáních a hodně. Takže jsem si myslela, že je to je jediný možný způsob zábavy.

S kapelou Prostor, v níž Světlanka hrála na baskytaru

Tehdy se mi líbilo, jaký má na mě alkohol vliv během pití. Byla jsem součástí skupiny, chtěla jsem mezi ostatní nějak zajímavě zapadnout. A alkohol mi to umožňoval.

To mi přijde u mladých lidí jako dost častý důvod k pití chtít zapadnout mezi své kamarády. Měla jsem to asi dost podobně. Jak to pokračovalo dál?

Přestala jsem v té kapele hrát, když jsem si uvědomila, že nechci být součástí toho, že hraju pro děti (kolem 12 let), které se tam přijdou jen opít. Navíc jsem začala studovat v Brně a času na zkoušení a vystupování bylo méně.

Možná jsem si tehdy vlastně spojila to, že pocity napojení a sounáležitosti, které jsem zažívala při tvoření hudby a hraní, jsou možné jen díky vlivu alkoholu. Že se jinak nejsme schopní natolik uvolnit, aby to bez toho proběhlo.

Sama jsem pak asi ještě nějakou dobu pila. Pak jsem se jednou ocitla v domě známého, který mě tam po propité a protancované noci chtěl ubytovat a druhý den myslím jsem si řekla, že toho už bylo dost. 

Světlanka ve svém “nejdivočejším” období (20 let)

To zní jako takový zlomový “AHA okamžik”. Co na to tvoje okolí? Jak lidi reagujou na to, že nepiješ? 

Zvykli si. Někdy se někdo zeptá nebo tak, ale zvykli si, že se mnou může být dost zábava i bez alkoholu a že se na ně nebudu nějak smutně koukat a kazit zábavu. Když je mi smutno, netrávím na sílu čas s ostatními, prostě jdu jinam.

Asi se čas od času stane, že ti někdo alkohol nabídne. Co lidem říkáš, když ti ho nabízí? 

Že mám zrovna abstinující období. A že mi to nedělá dobře na hlavu. Zatím jsem se nesetkala s tím, že by to někdo úplně nechápal a nepříjemně mě do toho nutil.

A jaké to je pro tebe být mezi lidma, kteří pijou? 

Dobré. Na některých lidech to vlastně ani nepoznám, že jsou pod vlivem a když jim to vyhovuje a jsou šťastní, chápu je a necítím se jiná než oni. Dovedu se do nich vžít.

A naopak se teď cítím líp mezi lidmi (ať už pijou alkohol nebo ne), jak nejsem tak depresivní a izolovaná od světa, dřív to tak bylo a nebylo to moc veselý období. I když  se vlastně říká, že s alkoholem to má být veselejší.

Často v restauracích a hospodách řeším, co si dát k pití, když zrovna nechci pít alkohol. Jaké jsou tvoje oblíbené nealko drinky?

Většinou se mi osvědčilo pít kafe a někdy čaje. To kafe na mě působí svátečně, takže nemám pocit, že bych se nějak ošizovala. A jak jsi zmiňovala v úvodu – někdy si dám i nealko pivo. Ale mám na sobě už trochu vyzkoušený, že pokud si ho začnu kupovat domů, tak mi to nedělá dobře a začínám ho pít víc a víc, takže čím míň nealko piva, tím líp. Doma si dělám taky hodně kafe a experimentuju s čaji. 

Já popravdě neznám moc lidí, kteří vůbec nepijou alkohol. Co ty – potkáváš nějaké další abstinenty nebo jste “ohrožený druh”? 

Minimálně. Vím o třech kamarádkách, jinak asi nikdo. Ale teď vlastně jsem na jedněch čtyřicátinách potkala dva abstinující muže. Tak možná s přibývajícím věkem to bude lepší.

Čím teď žiješ? Co tě naplňuje a baví?

Momentálně vedu lekce pro ženy po porodu na pánevní dno a diastázu a také individuální a skupinové lekce zdravotního cvičení. Současně zažívám jedinečnou ohromnou podporu a spolupráci s dalšími ženami kolegyněmi z oboru, které sjednotila Vendula Trávníčková.

Foto Pavel Humlíček

To zní zajímavě, mohla bys k tomu říct něco víc?

Zpětně si teď uvědomuju, jaký dopad na mě cvičení u Vendy mělo a podpořilo i to, že jsem po té pauze pití alkoholu zastavila. Po druhém porodu jsem se ve svém těle totiž necítila vůbec dobře. Až díky “chytrému cvičení” Vendy jsem se naučila, jak vnímat své tělo, jak v něm být spokojená, jak se hýbat, aby mě nic nebolelo. Žije se mi teď mnohem líp, víc si vážím svého těla a jsem citlivější vůči tomu, co je jeho lepší a horší stav. Této změny jsem si na sobě nevšimla jen já, ale i můj partner, kterému se do hlavy dostal nápad, že bych mohla také vést podobné lekce a udělat si rekvalifikaci. Díky tomu jsem hodněkrát vystoupila ze své komfortní zóny a kolikrát mi to vlastně ukázalo, v jak přátelském světě žiju. Nezvládla bych to bez podpory svého partnera, rodiny a přátel, kteří mě u sebe ochotně ubytovávali.

Vypadá to, že jsi našla svůj nový životní směr, něco, co ti dává smysl… Co bys na závěr chtěla vzkázat lidem, kteří zvažují dát se podobně jako ty na cestu abstinence?

Možná to, co pomohlo na začátku mě – říct si, že teď nějakou dobu, třeba den ze dne se nenapiju a nedávat si cíl – už do smrti budu abstinovat. Mně to takto pomohlo v době, kdy jsem si nedovedla představit, že už se nikdy nebudu moct tak uvolnit a pobavit bez alkoholu. A taky bych jim ráda asi vzkázala, že někdy lpíme na něčem ze strachu z toho co přijde a je nám z toho smutno. Jeden kamarád, se kterým jsem se musela rozloučit s tím, že ho asi už nikdy neuvidím, mi napsal pod dveře vzkaz, že se…

…nemám nikdy bát budoucnosti, že sice víme, o co přicházíme ale nevíme, co nás čeká. 

Takže bych je ráda podpořila, že bez alkoholu to může být nepředstavitelně lepší život.

Anna Nohýnková
Jsem zkušená odbornice na léčbu závislostí. Ukazuji lidem, jak ovládnout své nezdravé návyky, aby mohli žít svobodně tím, co mají rádi. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.