Chtěl/a bych začít něco dělat, ALE…

Jak v sobě najít motivaci a začít konečně smysluplně trávit volný čas? Objevte praktické tipy, jak překonat svoji lenost nejen v době zotavování se ze závislosti.

V zimě chodím plavat do krytého bazénu. Spojení MHD nic moc, tak šlapu pěšky skoro dva kilometry do kopce. Za každého počasí. Prší, sněží, mrzne a já přesto jdu. Uf!

Často se mi nechce… kvůli počasí, kvůli rozdělané práci doma, kvůli tomu, že se zrovna necítím moc sexy v plavkách… Důvod, proč nejít plavat, se vždycky vynoří. Pochybovačný hlas mi v hlavě našeptává: „Proč se namáhat? Nemusíš přece nikam chodit.“ A začne mé rozhodnutí nahlodávat.

Zpočátku jsem se musela fakt přemáhat v té zimě chodit do kopce, převlékat se do plavek, lézt do studené vody v bazénu, něco uplavat, bojovat s vyčerpáním a únavou, vyhýbat se ostatním plavcům, chodit před spoustou cizích lidí spoře oblečená, sprchovat se společně s jinými ženami, sušit si vlasy, jít zase ven do zimy a pak ty dva kilometry domů. Zní to fakt jako otrava, že?

Z přemáhání se stala radost

Ale není! Udělala jsem si z toho všeho akci, jejíž každou část si užívám a těším se na ni. Ptáte se asi, jak se to stalo? Přestala jsem si předem vytvářet ve své hlavě KONSTRUKCE, JAK TO VŠECHNO BUDE NEPŘÍJEMNÉ. Protože potom by také opravdu bylo!

Těším se, že se projdu na čerstvém vzduchu, na cestu si pustím svou oblíbenou hudbu nebo mluvené slovo. V bazéně mám permanentku a cítím se tam být skoro jako doma. Převlíkáním se nezdržuju, chodím už v plavkách a do vody se těším.

Uplavu deset délek svým pokud možno co nejrychlejším tempem. Přitom vybiju všechen stres, napětí, vztek a dokonale si vyprázdním hlavu. Při plávání totiž nemůžu dělat nic jiného než prostě plavat. Sleduju jen své nádechy a výdechy, počítám tempa a uplavané délky. Pak si jdu odpočinout a prohřát se do sauny. Pak si to dám ještě jednou. Na úplný závěr ještě chvíle ve vířivce, pak sprcha, obléct se a zase do zimy domů dva kilometry z kopce.

To už jde ale nová proměněná Anička – uvolněná, vybitá, čistá, voňavá a s prázdnou hlavou. No a víte co? Už to pro mě není vůbec žádná námaha, zvládám to levou zadní. Vím, že to není žádný sportovní výkon. Ale o to mi v první řadě nejde. Je to pro mě terapie. Mám ten čas jen sama pro sebe, pečuju přitom o své zdraví, vzhled i duši.

A navíc to má ještě jeden bonus.

Když překonám bariéry ve své hlavě, cítím se vždy o něco silnější.

Proč vám tady popisuju tak triviální věc, jako je chození na bazén? Protože často s mými klienty řeším, jak smysluplně vyplnit volný čas, který se objeví ve chvíli, kdy přestanou pít alkohol, brát drogy nebo hrát hazardní hry či sázet. Jednou, dvakrát vyzkouší nějakou aktivitu a vzdají to. Pak zkusí něco jiného a stále nic. U ničeho nevydrží. Vše má totiž svoje ALE. Je to moc drahé, málo zábavné, nemají na to potřebné vybavení, chybí jim parťák…

Možná máte také spoustu důvodů, proč to nejde. I mně napadají myšlenky, které zpochybňují mé rozhodnutí a snaží se mě odradit od mého plánu. A víte co? Nedávám jim prostor a tím ani šanci, aby mě mohly ovlivnit. Prostě si sbalím věci a jdu. Možná to zpočátku pro vás nebude snadné, jako to nebylo pro mě. Ale když vydržíte a nepolevíte, odměny se brzy dostaví.

Tipy, jak překonat lenost a udělat si z přemáhání se radost

  • Zamyslete se nad tím, co konkrétně vás na vaší aktivitě otravuje a najděte si na ní něco pozitivního. Zpříjemněte si ji něčím, co vám přináší radost. Mně například byla nepříjemná samotná cesta na bazén, brala jsem ji jako nutné zlo. Musela jsem si to v hlavě přenastavit – chůze na čerstvém vzduchu je zdravá, spálím nějaké kalorie, provětrám se, zpříjemním si cestu poslechem své oblíbené hudby. Výsledkem je, že se těším i na samotnou cestu.
  • Nedávejte si přemrštěné cíle. Pokud si na začátku dáte moc vysoký cíl, tak ho pravděpodobně nedosáhnete a budete frustrovaní odcházet s pocitem prohry. Znechutíte si celou aktivitu a příště zůstanete raději doma. Takže takto ne! Dejte si reálný cíl, který dokážete splnit. Nejde tu o výkon, ale o to, začít něco dělat a mít z toho dobrý pocit. Poddejte se tomu, užijte si to, to je hlavní.
  • Pokaždé, když neposlechnete své pochybovačné hlasy a přemůžete svoji lenost, se nezapomeňte ocenit. Řekněte si: „Jsem dobrý/á. Dal/a jsem to!“ Je to důležité hlavně na začátku, později už vám ten odměňující pocit bude naskakovat automaticky. Pokud se vám to nedaří, nezoufejte. Zkuste o tom, co děláte, někomu říct, „pochlubit se“, zapsat si to do deníku nebo sdílet třeba na sociálních sítích.      

Zvyšovat si své cíle?

Po nějaké době své plavecké podvečery zvládám levou zadní a nejsou pro mě výzvou. Užívám si je, to ano, ale nahlodává mě opět červíček, že bych se měla zlepšovat. „Jsem dobrá a pořád se zlepšuju“, to je heslo, které mi bylo od dětství vštěpováno. Na chvíli mě vyhodí z klidu rozhovor s mým známým, který se jen tak jakoby mimochodem zmíní, že běžně uplave tak 60-70 délek. Cože??? Jsem ve srovnání s ním úplný žabař! Nějakou dobu to nechávám uležet a prostě jen pokračuju dál v mém zaběhnutém plánu.

I kdybyste se v nějaké své aktivitě nezlepšovali, je podstatné, že něco děláte a nesedíte doma na zadku. S nikým se nesrovnávejte.

Ale červíček ve mně hlodá dál. Tak to zkusím, dnes si uplavu o čtyři délky víc a uvidím. A víte co? Ono je to úplně v pohodě. Tak jo. Příště zkusím o šest délek víc. A stále je to v pohodě. Další den uplavu o deset délek více. A bez problémů to dávám. Jsem ze sebe překvapená a žasnu nad tím, že i když netlačím na pilu, můžu se posunovat kupředu! Mám ze sebe ohromnou radost.

Co pro sebe děláte vy? Při čem překonáváte své pohodlí? U čeho si čistíte hlavu?

Anna Nohýnková
Jsem zkušená odbornice na léčbu závislostí. Ukazuji lidem, jak ovládnout své nezdravé návyky, aby mohli žít svobodně tím, co mají rádi. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.